Jindřich Vacek, Curs practic de limba sorabă, Universitatea din Bucureşti 1986

          Všechny lužickosrbské dialogy z této knihy/
          Wšě serbske dialogi z tuteje knihi/
          All the Sorbian dialogues included in this textbook/
          Tots els diàlegs sòrabs d’aquest llibre/
          Dialoghi introduttivi di tutte le lezioni:   →  KURS SERBSKEJE RĚČE

Lužickou srbštinou se dnes mluví zejména v katolických farnostech saské Horní Lužice (Chrósćicy, Ralbicy-Róžant, Njebjelčicy, Pančicy-Kukow, Wotrow, Baćoń, Radwor, méně ve farnosti Zdźěr) a částečně v pruské Horní Lužici ve farnosti Kulow. V Prusku hornolužickou srbštinu ještě můžeme zaslechnout ve vsích kolem Wojerec (německy Hoyerswerda), nářečí blízkých farností Bluń a zejména Slepo, dnes už rovněž zřídka užívaná, počítáme k dolnolužické srbštině.

Učebnice Curs practic de limba sorabă je určena zájemcům o volné kurzy tohoto menšinového západoslovanského jazyka pořádané v rámci Filologické fakulty (Facultatea de limbi şi literaturi străine) v Bukurešti. Učebnice má 24 lekce, z nichž prvních sedm je věnováno výslovnosti, základům mluvnice a pozvolnému osvojování základní slovní zásoby, od osmé lekce úvodní texty jednotlivých lekcí tvoří souvislý příběh zahraničního studenta, který přijede na návštěvu do Lužice. Všechny úvodní texty jsou psány v dialozích.

Při psaní učebnice bylo třeba vyřešit dilema: cílem kurzů bylo praktické zvládnutí jazyka, současná spisovná lužická srbština se však poněkud liší od každodenního jazyka Lužických Srbů, kteří zpravidla mluví západním (katolickým) nářečím. Texty v knize jsou tedy psány spisovným jazykem, některé knižní tvary (zejména tvary jednoduchých minulých časů sloves, tj. aoristu a imperfekta) jsou probírány spíš jen teoreticky v posledních lekcích. V komentářích se upozorňuje na některé často používané nespisovné prvky (vazba dawa, vzniklá pod vlivem německé vazby es gibt, hovorový neurčitý člen – jena dobra kniha, jen mudry čłowjek –, který rovněž prozrazuje německý vliv). Přímo v textech dialogů občas lužickým protagonistům příběhu uklouzne nespisovný tvar.

Revizi úvodních textů provedl dr. Franc Šěn z Institutu za serbski ludospyt v Budyšíně.

Učebnice, určená studentům v Bukurešti, je psána rumunsky, v následující ukázce (zahrnující celou 12. lekci s výjimkou cvičení) je část výkladu přeložena v závorkách do češtiny.

  

LECŢIA 12

DWANATA LEKCIJA

 

JURIJ:       Tu naša ćeta bydli.

DAN:         W tutej chěži?

JURIJ:       Haj. Dyrbimoj po schodach horje hić, wona na prěnim poschodźe bydli. (Wón zazvoni.)

WRÓBL:    Witaj k nam, Jurjo.

JURIJ:       Wjerš pomazy, wujo! Je ćeta tež doma?

WRÓBL:    Haj, wězo. Štó da tón młody muž je? Je wón tež z Chrósćic?

JURIJ:       Ně, to je mój rumunski přećel.

WRÓBL:    Rumun! Herzlich willkomen!

DAN:          …? Njerozumju, rěčće serbsce, prošu.

WRÓBL:     To tola wěrno njeje! Twój rumunski přećel móže serbsce?

DAN:          Trochu.

WRÓBL:     To je šwarna wěc! Ale pójće tola nutř. Prošu jara, knježe. Kajke je waše mjeno? Ja sym Franc Wróbl.

DAN:          Ja rěkam Dan Ionescu.

WRÓBL:     Wjeselu so, zo was zeznaju. Zastupće do jstwy, prošu.
(K žonje:) Marka! Pój raz pohladać, štó je nas wopytał.

ĆETA:         Witaj, Jurjo!

WRÓBL:     Jurja tola znaješ. Na tutoho młodeho knjeza pohladaj. Wón je z Rumunskeje, ale powěda serbski kaž my. Wón rěka…

DAN:          Dan Ionescu.

WRÓBL:     To je moja žona Marka.

ĆETA:         Witajće k nam. Sydńće so, prošu. Sće sej Budyšin wobhladać přijěł?

JURIJ:        Ow ně, ćeta. Wón je runje nětko z ćahom z Rumunskeje přijěł.

ĆETA:        Ale čehodla njejsy to hnydom prajił, Jurjo? Tón knjez je cyle wěsće wšón sprócny. Njechaće so wumyć? Tam je naša myjernja. Mydło tam namakaće, čiste trjenje wam hnydom přihotuju.

DAN:         Wutrobny dźak. Bych so rady wumył, ale nječińće sej mojedla žane starosće.

WRÓBL:    Što wy we wašej starobje wěsće, što su starosće…

 

schody m. pl.  scară
po schodach  pe scară
prěni  primul
poschód  etaj
zwonić, i, ił ipf.  a suna
zazwonić pf.  a suna
witaj k nam  bine ai venit la noi
wjerš pomazy  bine v-am găsit
wuj  unchi, nene
muž  bărbat
k nam  la noi (mişcare, direcţie)
nutř  înăuntru
knjez  domn
waš  al vostru, al dv., al d-tale
mjeno  nume
zeznać, zeznaje, zeznał pf.  a face cunoştinţă
zastupić, i, ił pf.  a intra
stwa (do jstwy)  cameră
pohladać, a, ał pf.  a se uita
powědać, a, ał ipf.  a povesti; a vorbi
žona  femeie, nevastă
hnydom  imediat
wšón  tot, întreg
myć (so), myje, mył ipf.  a (se) spăla
wumyć so pf.  a (se) spăla
myjernja  baie (cameră de baie)
mydło  săpun
čisty  curat
trjenje  prosop
přihotować, uje, ował ipf.  a pregăti
wutrobny  cordial
dźak  mulţumire
činić, i, ił ipf.  a face
mojedla  din cauza mea
starosće f. pl.   griji
staroba  vârstă

 

IMPERATIVUL

În limba sorabă, imperativul are cinci forme: persoana a 2-a singular, persoanele 1-a şi a 2-a plural şi persoanele 1-a şi a 2-a dual. La formarea imperativului verbelor caracterizate prin vocalele e sau i se ia ca bază tema, iar la verbele în ale căror terminaţii apare a, persoana a 3-a plural (indicativ):

 E

2 sg. wukń                 kupuj

1 pl.  wukńmy             kupujmy

2 pl.  wukńće              kupujće

1 du. wukńmoj           kupujmoj

2 du. wukńtaj/-tej      kupujtaj/-tej

 

I                              A

2 sg. rěč                pisaj

1 pl.  rěčmy            pisajmy

2 pl.  rěčće             pisajće

1 du. rěčmoj          pisajmoj

2 du. rěčtaj/-tej     pisajtaj/-tej

 

Fac imperativul în –i verbele a căror temă a prezentului nu conţine o vocală: dźi, spi, wzmi.

Imperativul verbelor neregulate:

jěsć:         jěs!

wědźeć:   wěz!

dać:          daj!

měć:         měj!

być:          budź!

Pentru exprimarea imperativului la persoana a 3-a se foloseşte forma „njech + verbul la indicativ“: njech rěči, njech dźetaj, njech pisaja.

 

ELEMENTE COLOCVIALE (Hovorové prvky)

1) La întâmpinarea unui musafir în propria noastră casă spunem „Witaj (witajće etc.) k nam”, iar într-o casă străină „Witaj (witajće etc) k nim”. Răspunsul este „Wjerš pomazy”, în limba colocvială de regulă doar „Pomazy”.

(Při vítání hosta ve vlastním domě říkáme „Witaj (witajće atd.) k nam“, kdežto v cizím domě říkáme „Witaj (witajće atd.) k nim“. Odpověď zní „Wjerš pomazy“, v hovorovém jazyce zpravidla jen „Pomazy“.)

2) Sub influenţa limbii germane, în unele propoziţii imperative sau interogative apare expresia raz/jónu (o dată). Este vorba de un calc, în limba germană în asemenea context apare cuvântul mal:

(Pod vlivem němčiny se v některých větách rozkazovacích nebo tázacích vyskytuje výraz raz/jónu (jednou). Jde o kalk, v němčině se v takovém kontextu vyskytuje slovo mal:)

Prajće jónu! (Sagen Sie mal!)

Sće wy jónu we Łužicy byli? (Sind Sie mal in der Lausitz gewesen?)

3) Limba literară (Spisovný jazyk): Što sće prajił, knježe Nowako?
     Limba colocvială (Hovorový jazyk): Što sće (wy) prajili, knjez Nowak? 

4) Sintagma serbski powědać are acelaşi sens ca serbsce rěčeć, serbski powědać are însă un caracter mai popular.

În cuvintele serbski, serbsce etc., în conversaţie uneori b este omis, se aude numai ser’ski, ser’sce. Acesta însă nu este valabil pentru substantivul Serb, Serbja (pl.)

(Obrat serbski powědać má stejný význam jako serbsce rěčeć, serbski powědać však zní hovorověji.

Ve slovech serbski, serbsce apod. se v hovoru mnohdy nevyslovuje b, slyšíme jen ser’ski, ser’sce. Neplatí to však o substantivu Serb, Serbja (plurál).)

 

EXERCIŢII (Cvičení):

(…)

© Jindřich Vacek 1986