Jindřich Vacek (*1955) vystudoval na pražské Univerzitě Karlově romanistiku (obor rumunština–francouzština). Během studia se zajímal o některé orientální a románské jazyky, zabýval se mj. jazyky jižní Francie (katalánštinou, okcitánštinou) a sardštinou. V letech 1980–1984 a 1985–1993 působil jako lektor češtiny na univerzitě v Bukurešti, kde vydal několik učebnic češtiny a učebnici lužické srbštiny. Svůj první překlad (z katalánštiny) uveřejnil v sedmnácti letech ve školním časopisu, později překládal hlavně odbornou literaturu z francouzštiny (Claude Lévi-Strauss, Mircea Eliade) a náročnější beletrii z hebrejštiny (Agnon, Šacham, Grossman).

Za své překlady získal několik tvůrčích odměn Obce překladatelů (1997, 2000 a 2002), v roce 2007 mu byla udělena Jungmannova cena za nejlepší překlad roku 2006.

Redigoval některé české překlady Umberta Eca, Orhana Pamuka a dalších významných autorů.

Od roku 2021 publikuje vlastní literární tvorbu.