Majsebuch aneb Kniha jidiš legend a příběhů, jak ji roku 5362/1602 vydal v Basileji Jaakov bar Avraham (Ejn šön majsebuch; Plzeň, Jindřich Vacek 2005, 2. díl 2006)

 

 

Když  Jaakov bar Avraham vydával svůj Majsebuch, měl v úmyslu seznámit židovské čtenáře neznalé hebrejštiny a aramejštiny s narativní tradicí Talmudu a některých dalších náboženských spisů, mimoděk však vytvořil svébytné dílo, které nepochybně představuje vrchol dobového vypravěčského umění v jazyce jidiš. Jeho první část tvoří příběhy z Talmudu, vyznačující se prostou poetičností a drsným svárem dobra a zla v jedinci, na ně pak navazují středověké legendy z Porýní a Podunají a dále vyprávění čerpající inspiraci i z evropské kultury (v textu se setkáme s motivy známými z Písně o Nibelunzích či z legend o Tristanovi a Isoldě). Vedle divotvůrců a démonů (najdeme zde mj. první písemně zachycené vyprávění o dibukovi) ožívají na stránkách knihy postavy jako křižák Godefroie z Bouillonu, židovský filosof Maimonides, francouzští kněží i římský papež. V tom je Majsebuch dílem vskutku renesančním. A co víc, dodnes nám poskytuje klíč k porozumění četným literárním dílům, včetně děl současných.

Majsebuch, kniha legend, se sám stal legendou. Vzdor jeho slávě se z původního vydání zachovalo jen několik výtisků a kromě anglického překladu Gasterova (1934) dlouho neexistoval moderní překlad. Čeština je po angličtině, němčině a francouzštině teprve čtvrtým jazykem, do něhož byl Majsebuch přeložen.

 

Ukázky z 1. dílu 

Ukázky ze 2. dílu