Během působení na Bukurešťské univerzitě v Rumunsku (1980-1984 a 1985-1993) vydal autor těchto řádek v rámci katedry slavistiky tyto učebnice (podrobnější informace viz na stránkách věnovaných jejich charakteristice a ukázkám z nich):
xxxxxxxxxxxxx

Ceha   Ceaha avansati   Ceha colocviala  Litrrarni text  Soraba

xxx

Curs practic de limba cehă, 1985 (Učebnice češtiny), 2. vydání 1989

Curs practic de limba sorabă, 1986 (Učebnice lužické srbštiny)

Limba cehă pentru avansaţi, 1987 (Čeština pro pokročilé)

Limba cehă colocvială, 1988 (Hovorová čeština)

Úvod do četby českého literárního textu, 1989

 

Tyto publikace je třeba vnímat v kontextu doby a místa jejich vzniku. Pokud jde o učebnice češtiny, zachycují stav jazyka osmdesátých let. Od té doby se vyjadřování do jisté míry změnilo, takže ledacos ve zmíněných knihách už není aktuální. Jinak je tomu s učebnicí lužické srbštiny. I když odhlédneme od poněkud zvláštních okolností jejího vzniku, je zajímavá především tím, že zachycuje podobu živé lužické srbštiny, jak jí autor mluvil v místech, kde dnes už mnohdy převažuje němčina.  Shodou okolností tak vznikla praktická příručka tohoto jazyka mimo území Německa.

Podobu příruček češtiny určoval nejen autorův záměr (seznamovat studenty s jemnými stylistickými nuancemi, aby postupně zvládli překlad literárního textu), ale také – a to především – tehdejší situace v Rumunsku. V době prezidenta Ceauşeska bylo pro rumunské bohemisty stejně obtížné navštívit Československo jako pro české filology cestovat do západních zemí, trpěli stejným nedostatkem knih v jazyce, jímž se zabývali. Veškerý styk s cizinci byl zakázán, takže rumunští studenti neměli možnost prohlubovat si znalosti češtiny kontaktem s rodilými mluvčími. Pokud občas přišli do styku s českými turisty, osvojovali si prvky obecné češtiny i některé výrazy, které ve spisovném projevu nabývaly zcela jiného zabarvení nežli v přátelské konverzaci vedené v obecné češtině. To také vysvětluje, proč autor napsal učebnici obecné češtiny – ne proto, aby se ji studenti učili, ale aby ji dokázali spolehlivě odlišit od spisovného jazyka. Důvod, proč vznikl úvod do jazyka českého literárního textu, jistě není třeba objasňovat. 

V ukázkách ze zmíněných učebnic byla na těchto stránkách z technických důvodů místy pozměněna původní grafická úprava. V lekci lužické srbštiny byla část výkladu přeložena do češtiny.